AUTOR
Jaroslav Šerých

DATUM NAROZENÍ
27.2.1928

CV
Ve svém životě a ve své životní práci vždy ctím kontinuální vazby i k dávným počinům lidské kultury. Když například do krásného lunárního kovu, do mědi, vtiskuji svou obrazovou představu a když navíc pracuji také se smaltem, vím, že takové spojení dávno vzniklých materiálů využívali již umělci starých Egypťanů. Pak samo toto vědomí mne zavazuje k maximální úctě k tvárným hmotám, jež mně v podivuhodném paradoxu k hmotě pomáhají vyjádřit vizuální představy, které se obírají sdělením duchovním.
Jsem jedním ze šťastných lidí, kteří obdrželi zvláštní dar umění vyjádřit se obrazově. Volím kresbu, obraz nebo ilustraci a volím i materiál, inspirace mne váže třeba k Novému nebo Starému zákonu nebo i jiným zdrojům, ale mé vyznání pokaždé vyrůstá z obdivu k darovanému smyslu života na této podivuhodné planetě.
Když mně přátelé svým pozváním otevřeli možnost vystavovat v nové, velmi citlivě upravené galerii, zajásalo mé srdce vědomím, jaké vzácné místo bude hostit mé fixované vidiny, mé obrazy: Ocitám se v prostorách slavného domu, který si k práci a životu vystavěl sám Kilián Ignác Dienzenhofer a vim, že takovýchto domů, lépe, a v původním slova smyslu řečeno vil, zůstalo nejen v evropském, ale i světovém měřítku jen mizivě málo. Celou dispozicí si připomínám trochu dříve postavený dům Petra Paula Rubense v Antverpách, který jsem poznal a jehož zahradní prostor s křehkým zahradním pavilonem známe právě z Rubensova obrazu, jak se šťastně prochází se svou druhou ženou, Helenou Fourment.
Ale zde u nás, v Praze, v zahradách daleko za městem, snil své architektonické návrhy Kilián Ignác Dientzenhofer, vznikala zde fantastická, otcem poučená díla duchovní podstaty, zde, v těcho místech ten podivuhodný stavitel kreslil budoucí chrámy i paláce, které nás dodnes obohacují. Celkem jasně si představuji dlouhý obdélník rafinovaně koncipované zahrady, v níž v různých zákoutích čněly půvabné vázy zdobené barokními akanty, jak je známe z pražských chrámů, přisouzených tomuto bytostnému staviteli. Zde přijímal své hosty, v prostorné zahradě, jejíž možná i stříhané stromy vedly procházkou až k řece Vltavě, třeba k pohoštění v pavilonu, s dotekem řeky i protilehlým výhledem na vilu.
Ještě dnes si může každý z nás, v pozadí vily Portheimky, v místech zbytku té dávné zahrady postát a využít pohledu na hlavní portál vily, který byl pochopitelně obrácen do lůna zahrady. Obzvláště večer osvětlený interiér domu napoví, že jeho páteří je oválný, neviditelný sloup, promítnutý ze dna studny až k oválnému obrazu v prvním patře salonku, k fresce, kterou maloval přítel Dienzenhoferův, malíř Václav Vavřinec Reiner...
Je zcela na místě, abych za nás za všechny poděkoval mladému architektu Tomáši Zetkovi, který dík své citlivé invencí oslavil čistou, nenásilnou formou rekonstrukce tento nevšední dům, a připravil jej, aby v něm bez ustání zněla krásná hudba.
To, že mé obrazy jsou tak blízko zdroji hudby, bytostně odpovídá mému naturelu, hudba je, řekl bych, mou sestrou, vlídnou průvodkyní životem. Na koncertech se mi nezřídka inspirativně vybavují obrazové představy. Když jsem před lety Olivieru Messiaenovi přiznal, že mi jeho skladba La Nativité du Seigneúr evokuje úžasné děje barevných sfér - tak mi potěšen a s úsměvem odpověděl, že je rád té vazbě, vždyť on sám komponuje v barevných vizích. Ač je hudba mou vzácnou těšitelkou, přeci je mezi námi podivuhodný respekt. Když pracuji, nemohu ji vnímat ani poslouchat, neboť se hluboce soustřeďuji k ponoru do obzoru, který do obrazu vtahuji. A obraz ovšem, je prostorem ticha...
Životní prožitky nejsou pro mne nikdy pouhou samozřejmostí, tak žiji v radosti, že mé fixované představy sdílejí místo, které je dodnes naplněno myšlenkami kreseb a návrhů stavitele, který možná za teplých nocí vysedává před svým domem a pozoruje oknem divutvorné studio Radia Classic s tajemně svítícím telefonem a světélky našeho času a poslouchá svou barokní hudbu, jemu blízkou, hudbu svých přátel, které život zavál do dálek světa – Jana Dismase Zelenky, Heinricha Ignáze Bibra, Matěje Černohorského. A protože on už ví, že čas vlasně neexistuje, vnímá své místo s vědomím, že nebyla a není náhoda, že tomuto místu vtiskl génia loci v jednom z nejkrásnějších měst světa...
Protože věci života nejsou pofidérní náhodou, také přátelství je projevem řádu, a proto, přátelé, Renato, Richarde a Tomáši, mé obrazy vám děkují, že na chvíli pobydou v tomto vzácném domě...

Váš Jaroslav Šerých
27. 2. 1928 narozen v Havlíčkově Brodě
1946 - 1950 studia Vyšší škola uměleckého průmyslu v Jablonci nad Nisou Střední výtvarná škola v Trutnově
1950 - 1957 Akademie výtvarnžých uměnív Praze (prof. Vlastimil Rada a Vladimir Pukl)
1957 - 1960 aspirantura na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. V. Silovský)
od roku 1957 členem SČVU Hollar
od roku 1959 členem skupiny M 57

OCENĚNÍ
1957 Bronzová medaile, Mezinárodní výstava mladých, Moskva 1962 Čestné uznání , Metropolitrní muzeum, Tokio
1967 Čestné uznání, 50. Výročí SČHUG Hollar, Praha
1970 Cella Loisirs jeuenes, Paříž
1970 Cena v soutěži Nejkásnější kniha roku, PNP Praha
1971 Hlavní cena MK ČSR, Nejkásnější kniha roku, PNP Praha
1972 Cena Nakladatelství Slovenského fondu výtvarných umělců, Bienále užité grafiky Brno
1976 Čestné uznání MK ČSR, Nejkásnější kniha roku, PNP Praha 1977 Cena Premio grafico, Bologna 1977
1979 Čestné uznání, Nejkrásnější kniha roku, PNP Praha
1984 Stříbrná medaile, Bienále užité grafiky Brno
1984 Čestné uznání, Nejkrásnější kniha roku, PNP Praha
1984 Výroční cena Nakladatelství Vyšehrad, Praha
1988 Hlavní cena MK ČSR, Nejkrásnější kniha roku, PNP Praha 1988 Cena Lidového nakladatelství, Praha
1989 Čestné uznání nakladatelství Odeon, Praha
1992 Čestné uznání, Nejkrásnější kniha roku, PNP Praha
1993 Čestné občanství, Tuscon, USA
1999 Řád sv. Cyrila a Metoděje, Velehrad
1999 Cena za nejkrásnější knihu o umění, Sdružení českých grafiků František Kupka
2000 Čestní členství Societas Martinů

VÝSTAVY
67 samostatných výstav doma a v zahraničí i účast na více než 200 prestižních kolektivních výstavách doma a ve světě