Galerie Miloš Kurovský
O kritice umění

 

SLOVO ÚVODEMGALERIE AUTORŮNABÍDKA 1NABÍDKA 2NABÍDKA 3NABÍDKA SPECIÁLKLUBPARTNEŘIKONTAKT

Kristian Kodet · Miloš Kurovský · Bohunka Waageová · Andrea Forsterová · Jaroslav Šerých  Stanislav Hybler · Jaroslav Cita · Jiří Vavřina · Václav Macháň

O kritice umění, irrealismus, presumpce viny a další

Realismus ve výtvarném umění dosáhl vrcholu v renesanci a v baroku, i přes svou dokonalost nebyly obrazy a sochy považovány za umění, a to proto že zobrazovaly "pouze" realitu. Přední místo v umění patřilo hudbě, pak poezii a literatuře, a to proto, že byly vytvářeny z abstraktna (Církev tvrdila, že umění je dar od Boha, a hudba je řeč andělů).

Umění, filozofie a estetika nejsou a ani nemohou být objektivní. Objektivní kriterium na umění neexistuje. Je to paradox, že spíše nezaujatý laik je schopen citem pochopit umělecké dílo, které předběhlo současnost, než tak zvaný "znalec", který marně hledá, kam by dílo zařadil. Zkušenost nám potvrdila, že umění prověřuje čas.

Impresionisté ve své době svým neobvyklým pohledem na svět nebyli pochopeni. Oficiální kritici je zesměšňovali a nedovolili jim ty "mazanice" vůbec vystavovat. Dnes se tyto obrazy prodávají za miliony. Potíže mělo mnoho vynikajících malířů jako Brandl, Rembrandt a téměř všichni, kteří přinesli do umění něco nového. Předběhneš-li dobu, ocení tě obvykle až v budoucnosti.

Jan Neruda, básník a novinář, když spatřil obraz "Sněžná sova" (K. Purkyně) prohlásil: "Jak je možné tak nedokonalý obraz vystavovat." Když se mýlil takový duch, jakým nepochybně byl Jan Neruda, lze souhlasit s tím, co bylo řečeno o kriticích.

Americké přísloví: "Kritizovat dovede každý hlupák, a většina hlupáků to také dělá" Tolstoj: "Když neumíš svítit,tak alespoň nestiň" Goethe: "Génia poznáš podle toho, že se proti němu spojí všechny hloupé hlavy" G. B. Shaw: "Kdo umí, ten tvoří, kdo umí méně, ten učí, kdo neumí, ten kritizuje"

Dr. Petr Nohel nazval můj výtvarný projev irrealismus. Irrealismus byl původně literární výraz. Jeho význam v umění se chybně interpretuje. Na příklad zadáme-li ve vyhledávači pojem "irrealismus", odkáže vás na stránky Cafe Irreal Translations Czech, kde se píše: "Surrealismus je druh umění, které se vymyká realitě, bylo by těžké odlišit irrealismus od surrealismu"

Můj názor je, že "Je zásadní rozdíl mezi surrealismem a irrealismem. Surrealistický obraz vzniká v podvědomí, je neobvykly, anomální někdy až šokující. Je to vnitřní svět malíře. Irrealismus je představa cenzurovaná rozumem. Je to fantazie, která má určitou logiku. Je to skutečno v neskutečnu". Dr. Petr Nohel: "Realita irreálna," "Reality of irrealness."

Dr. Petr Nohel napsal několik rozborů mé výtvarné tvorby od roku 1965 do roku 2005. Nejrozšířenější studie je z roku 1975 (12stran) a z roku 1998 (14 stran), v nich vysvětluje smysl irrealismu a jeho oprávněnost ve výtvarném umění.

Ve 20. století byl prováděn, pod lékařským dohledem, výzkum působení drogy LSD na psychiku. Po požití drogy se u pacientů vyskytovaly schizofrenní rysy, které bylo možno pozorovat při výtvarném projevu. Objekty na obrazech byly deformovány, byly to obrazy surrealistické. Bylo zjištěno, že droga LSD vyvolává umělé šílenství.

Je až nepochopitelné, jak se může někdo dobrovolně stát otrokem nikotinu a jiných drog. Každá droga je nemilosrdný pán, který vítězí nad rozumem. Droga poškozuje nejen zdraví, ale i mysl. Nastává rozpad osobnosti a končí vždy zbytečnou předčasnou smrtí.

Presumpce viny

V zemích, kde je politická kultura, je běžné, že již při podezření na politika, který údajně spáchal trestný čin, obviněný odstoupí ještě dříve, než se prokáže jeho vina, případně nevina. Odstupuje hlavně proto, aby nepoškodil svou stranu. V diktaturách a ve státech, kde mají politici neomezenou moc, je logické, že jim případný zločin nelze prokázat. Proto tam bují korupce.

Obhajují se presumpcí neviny, a to nejen sebe, ale i své kumpány. Zákon si upravili tak, že když se neprokáže úmysl, nemůže být pachatel potrestán. Úmysl se samozřejmě prokázat nedá a "omyl" není trestný. Tento zákon platí jen pro "šibaly", jak se sami veřejně titulují.

"Slova jsou jako listí na stromě, kde je listí hodně, tam je málo ovoce" (Goethe). Žel u politiků i na nejvyšších místech ve státě lze slyšet jen mlácení prázdné slámy. Téměř žádné plody, jen úporný, bezohledný boj o koryto. Máme údajně 1 bilion dluhů. Když ekonomika roste, měly by se splácet dluhy. Neustálé zadlužování je ekonomický zločin. Nejsme Afrika! Musíme to zaplatit my a dost možná, že i děti naších dětí.

Opravená přísloví:

"Moudrému napověz, hlupáka trkni" řekl Paroubek paní Musílkové. Moudrému napovídat nemusíš a hlupáka kdybys trkal sebe více, zůstane hlupákem.

"Mluv jak ti zobák narostl" a nevyjdeš z kriminálu, dodávali jsme za komunismu. Dnes bys byl u mnohých v opovržení. Měli bychom více zvažovat slova, než vyslovíme zdánlivě moudrý bonmot.

Jsou však přísloví, která mají logiku:

"Zloděj křičí: "Chyťte zloděje!" Ti co sedí u koryta a kradou, považují za samozřejmé, že ten, kdo má možnost krást, by byl hlupák, kdyby nekradl.

"Moudrý když neví, tak mlčí" Sofokles. "Vím, že nic nevím." Sokrates. Existuje objektivní pravda? Každý subjekt má svou pravdu, čím méně toho ví, tím více trvá na své pravdě. Fanatizmus je naprostý nedostatek individuálního myšlení. Věří, že jen oni mají pravdu, a to je příčinou nepřekonatelných sporů, nepřátelství a někdy příčinou válek. Lidské hlouposti využívají moci chtiví politici. Slibují důvěřivým lidem to, co nemohou nikdy splnit. Ne každý státní ekonomice rozumí a ke své vlastní škodě volí ty, co nejvíc slibují. Každá hloupá hlava si najde ještě hloupější, která ji obdivuje.

Jsem stár, jsem velmi stár, jsem "superstár", mám 82 roků. Nesouhlasím se vším, co řekl Friedrich Nietzsche, avšak: "Co tě nezabije, to tě posílí" to beru. Tato rada mně pomohla přežít jak fašizmus, tak i komunizmus. Schopenhauer: "Každý den prožívej, jako by to byl celý život. Den kdy neprožiješ něco hezkého, je pro tebe nenávratně ztracený"

Kladný přístup k životu a k lidem prodlužuje a obohacuje naše bytí. Nepromarňuj čas nenávisti a zlobou, protože ani celá věčnost ti není s to nahradit jednu ztracenou minutu. Jsem rád, že mohu souhlasit s klasikem: "… čím jsem byl, tím jsem byl rád"

Protože již nemohu malovat (třesou se mi ruce), tak se vracím ke své lásce, která mě nikdy neopustila, a tou je útěcha z filozofie.

(A co když Kurovský lže?)

M. Kurovský

 

© 2007-2008 Premium Art • Kontakt: premiumart@premiumart.cz